10 let spolu

Zrovna sedím v práci a myslím na svého muže, který je po mém boku už neuvěřitelných 10 let. Na někoho tak přelétavého, někoho kdo nerespektoval a neuznával jakékoli vztahy a závazky, jako jsem byla já, je to teda výkon. :D Každopádně si troufám říct, že jsme spolu opravdu šťastní a když jsem ho tehdy v 16ti viděla poprvé v klubu, bylo mi okamžitě jasné, že s ním budu celý zbytek života. Bohužel je dnes doba, kdy se drtivá většina vztahů rozpadá a málokdy vydrží. Nasnadě je otázka proč...na to mám svou odpověď. Podle mě jsou lidé dneska příliš líní, aby se snažili problémy řešit a navíc jsou méně ohleduplní a víc krutí, takže si vzájemně způsobí takové rány, které ani čas, ani odpuštění, nezahojí. V mém okolí jsme téměř rartitou (smutné) a často se mi stává, že se mě lidé ptají na recept na "šťastnou lásku"...dlouho jsem tvrdila, že žádný neexistuje, ale....kdo ví? Možná bych přece jen něco mohla doporučit...

tak jsem zase tady...

Letošní rok byl nějaký hrozně moc hektický a až teď jsem konečně dostala "příležitost" trochu zvolnit. Příležitost je v uvozovkách, protože jsem onemocněla a musím ležet v posteli, takže jsem sfoukla prach z klávesnice, abych dohnala resty tady na blogu. Ty jo, naposledy jsem zde naházela fotky v květnu a pak dva měsíce ani vidu ani slechu. Hned však odůvodním proč...